Belfast, Belfast …

Jedno ráno jsem si opět přivstal abych se mohl v autobuse probudit kolem jedenácté v Severním Irsku. Koukám, že jsem v jiném státě. Krajina stejná, lidé stejní, zvyky stejné. Platí se anglickou librou a vládne tu královna a prime minister Brown.

Jedno ráno jsem si opět přivstal abych se mohl v autobuse probudit kolem jedenácté v Severním Irsku. Koukám, že jsem v jiném státě. Krajina stejná, lidé stejní, zvyky stejné. Platí se anglickou librou a vládne tu královna a prime minister Brown.

Rozkoukávám se v autobusu a vidím dálnici podobnou těm polským. Bez rychlých připojovacích pruhů. Přejíždění přes protisměrné  pruhy … Jen rychlost vozidel zde byl podstatně nižší než v Polsku. Navštívil jsem Belfast v sobotu, což bylo doslova třesk. Vůbec nejsem milovníkem davů v obchodech a tak tlačenice, strkanice  mě dlouho nebavily.

Rozešli jsme se v blízkost Belfast City Hall. Tam jsem prošel nejbližší okolí, abych zmapoval to nejdůležitější čeho si zde spotřebitelé považují. Stále jsem pátral po tišším místečku, kde bych v klidu zavolal domů. A po hodině marného pátrání jsem vytočil číslo přímo z rušné ulice, protože právě na ní byl největší klid. Ostatně zde telefonovali všichni. A tak mě nemrzelo, že jsem žádný tichý a opuštěný Starbucks nenašel. Při hledání jsem si z ATM vybral místní měnu a stačil koupit pohlednice. Jsem totiž ještě ze staré školy a tvrdím, že SMS, či MMS pohlednici nenahradí.

Při toulkách Belfastem jsem narazil na tradiční City Tour autobusy. Hned za ním byl zaparkován však zcela jiný! Byl to autobus hrůzy. Měl dokonce i stylovou řidičku.

Na bližší poznávání Belfastu opravdu nebyl čas. Nezapoměl jsem nakouknout do GAPu, kde se ovšem žádná cenová láce a módní senzace jako v Americe nekonala. Virgin Store měl také plno i když sám nechápu co všechno si lidé z Internetu ještě nedokážou stáhnout zdarma. Lidé, tlačenice, fronty …

Really, I dont like shopping!

Za každou cenu jsem si chtěl sednout a vypít v klidu latté. Ze zoufalství promarněného času jsem se pokusil alespoň zahlédnou nějaký hromosvod. Ty se však v Irsku asi vůbec nepouživají.

Tu najednou slyším … „tu koupím babičce …“ ale hlas mizí v davu. Již nastala tm Posadil jsem se uprostřed obchodního domu Castle Store, abych dal odpočinout příčně pruhovaně plochým nohou. Kolem mě proudili stovky lidí. Koupil jsem si v BB´s muffin svou levou nohu jsem napnul do vodorovné polohy.

V ten okamžik mi už bylo vše jedno. Opravdu jsem cítil odpočinek. Nic jsem nemusel. Nikam jsem nespěchal. Telefon nezvonil. A prakticky jsem byl uprostřed Belfastu sám. A tak vytahuji z kapsy opravdový „notebook“ a tužku abych zapsal myšlenky …

Doporučené články

Napsat komentář