Pro koho jsou určeny spotřebitelské slevy?

Média jsou den co den zaplavována úžasnými plošnými spotřebitelskými slevami. Pro koho jsou vlastně určeny? Pokud se zeptám „cvičené opičky“ na infolince, tak se dozvím, že pro všechny. To nás mají někteří prodejci opravdu za úplné idioty? Lidé jsou frustrováni z neustálých pobídek. Zaplavují svá obydlí slevněnými produkty se slovy: „za ty, peníze? … to se může hodit … nakoupím do zásoby …“.

Pokud se přeneseme z okamžiku slevové eufórie zpět do reality, položíme si otázku, kdo je ten, kdo slevu využije?

  • nepozorní lidé
  • lidé, kteří především rádi nakupují
  • lidé, kteří mají matematickou rovnováhu rozmlženou
  • nemocní lidé

Uvedené praktiky jsou v oblasti B2B nepřípustné. V B2B se pečlivě zvažují důsledky každé poskytnuté výhody. Ať jde již o rabat, dopravu, délku splatnosti. Stručně řečeno, žádná sleva není bezdůvodná. Proč? Inu, vás napadlo své peníze bezdůvodně zahazovat do kanálu?

Všechno je obchod.
I sleva je část strategie obchodu. Pouze spotřebitel neví co, za kterou slevou je za „háček“.

Ptáme se z jaké ceny se sleva odvíjí.
Je to z ceny maloobchodní? Kdo určil maloobchodní cenu? Kdo to kupuje za maloobchodní cenu? Jak velký je rozdíl mezi umělou maloobchodní cenou a cenou skutečnou, tržní?

Ptáme se, co vede prodejce snižovat slevou svou marži?
Pokud je po zboží vysoká poptávka, není důvod snižovat cenu. Pokud po zboží už není poptávka a cena jde opravdu tržně dolů, mělo by nás zajímat čím to. Co nový produkt, nahrazující ten slevňovaný, má za novinky. Může se stát, že raději si koupíte ten dražší, nový, než starý výprodejový šunt.

To máme považovat všechny slevy za podvod?
To určitě ne, ale žádná sleva by nás neměla přinutit kupovat něco, co opravdu není nutné, větší množství, než je nutné nebo třeba také mířit 20 km do obchodu pro o dvě koruny slevněné „kuřecí“.

To jako neexistuje seriózní sleva?
Ale určitě někdy ano. Ale není jednoduché ji rozpoznat. V každém případě pokud je sleva veřejná, tedy plošná, pak v tom budou ony zmiňované „háčky“.

Jaká cena je ta dobrá, skvělá, nejlepší?
To je téma na jiný článek. Asi v něm budu muset popsat proč i zboží zdarma může být pěkně drahé.

„Ale já opravdu ušetřím!
Procházím všechny slevové letáky a objíždím jen ty správné obchody!“. Ano, existují skupiny populace, kteří jsou finančně zajištění a jejich životní radostí je nakupování. Tak pro tyto, jsou ty slevy!

 

 

 

Máte rádi infolinky a technické podpory? Já už moc ne.

Každý z nás má nějakou specializaci a v mnoha jiných oblastech je často velikou „lamou“. Pro takové případy existují různé pomocné služby. U výrobců a prodejců služeb, či produktů to bývá nyní nejčastěji „infolinka“.

Co byste od takové linky, která deklaruje ponoc očekávali?
Chcete se něco dozvědět rychleji než to googlit? Rychleji, než to zjistit na cizím veřejném fóru? Chcete znát závaznou odpověď o kterou se lze do budoucna právně opřít? Pak se obracet na infolinku nemusí být vždy ta nejlepší varianta.

Samozřejmě co člověk, to jiná představa.
Zkušenosti s infolinkama našich čtenářů, uživatelů sbírám již dvacet roků. A pokud to vyhodnotím, pak ty dvě skupiny na koncích pomyslného drátu jsou naprosto odlišné množiny. každá má jinou představu a málokdy se trefí.

Nejde v mnohých případech pouze o lacinou marketingovou nálepku?
Určitě to nechci paušalizovat, ale pokud jde o telefonistu dnešního profesionála, pak mu z úst jdou především naučená klišé.

Zcela určitě jde v mnoha případech nenaplnění mylných představ klienta.

Proč vzniká taková mylná představa? Bohužel, není to nízkou úrovní inteligence toho, kdo čte výzvu, daleko častěji je totiž ona výzva ke kontaktování technické podpory špatně deklarována.


Je opravdu možné, že by specialista na marketing nevěděl?

Inu, je to možné. Od okamžiku, kdy máme na trhu více specialistů na reklamu a propagaci než dělníků, je to spíše očekávatelné. Situace je podobná jako v jiných oborech. Skutečné odborníky musíme hledat, protože ti, co to mají napsáno na vizitce to tam mají hlavně proto, aby to lidi poznali, protože jinak by to nikoho ani nenapadlo, že by šlo o specialistu.

Pro koho většinou infolinky jsou?
Ideální strávník je úplná lama. Člověk znalý problematiky si musí vyslechnout kromě všech základních informací také reklamní vsuvky a nakonec zjistí, že osoba na infolince tlachá a tlachá, ale nic podstatého se člověk nedozví. Nebo ještě jinak. Položím-li jednoduchou, konkrétní otázku, očekávám třeba několikaslovnou odpověď. Už jen proto, že na vyjádření stačí. Ovšem skutečnost je taková, že pracovník infolinky je patrně placen jinak a cpe do odpovědi pod záminkou informovanosti vše možné.

Tento hovor je monitorován …
… se často ozývá. OK, zásadně s tím nemám problém, ba naopak v rámci zkvalitnění služby bych to opravdu vítal. Boužel ono se v mnohých případech ono zkvalitnění nekoná. A záznam hovoru, při mé následné reklamaci, se obvyklé rychle ztrácí.

Kdo jsou ti lidé na druhém konci drátu?
Informovaní, vyškolení … asertivita, komunikace … blabla. V minulých dobách existovala skutečná fyzická infocentra kam jsme mohli přijít. Byla podobná třeba služebnám Městské policie kam chodíme platit přestupky. Jenže Městská policie pokud potřebuje více prostředků nemusí pracovat na zvýšení konkurenceschopnosti a ke zvýšení obratu (i zisku) stačí pouze snížit IQ některým pracovníkům. Infolinky komerčních subjektů se musí ohánět. No tedy těch subjektů, které nemají tržní majoritu. U těch velkých je to něco jako ztráta času. Půl hodiny posloucháte (v lepším případě hudební) smyčku, pak jste zavalení naučenými kvaky mezi kterými nejste schopni dekódovat jediný prvek logické úvahy. Na konci drátu jsou chudáci. Nebuďme na ně zlí.

A co bude v budoucnu?
Pohledem na nové technologie a predikce Průmyslu 4.0 lze očekávat místo lidí roboty. A na ty se zlobit už nebudeme vůbec. Je otázkou, zda jim budeme chtít volat …

 

Proč dnes psát plnícím perem

Vzpomínám si, kdy jsem jako malý kluk dostal plastovou krabičku s nápisem Corina. To byl fotoaparát prosím! A co měl společného s plnícím perem? …

Asi podobně jako tehdejší možnosti filmů byly kapacitně omezené, tak i plnící pero není nekonečná propiska. Zvláště s hrotem M a při větším tlaku toho člověk tolik nenapíše.

Není tedy propiska praktičtější? Z tohoto pohledu určitě. Proto kuličkové náplně používá celý svět. Plnící pero je něco divného.

Proč tedy psát hrotem a špinit se při doplňování inkoustem?
Někdo namítne, že bombičkami s inkoustovou náplní se neušpiníme. Však kuličkovým perem také ne. Psaní plnícím perem je, alespoň pro mne, jakýsi rituál kdy si uvědomuji sám sebe se všemi nedokonalostmi. Okamžik, kdy se pomyslně zastavím a hlavou mi proběhne, že zase uvidím svůj rukopis, který stále něco prozrazuje. Prozrazuje mě, prozrazuje světu. Podobně jako kravata škrtí u krku aby si člověk uvědomoval, že nemá vypouštět z úst všechnu „maltu“ která mu přijde na mozek, podobně tak inkoustové pero svou konstrukcí a kapacitními možnostmi připomíná, že když už chci psát tímto perem, mám přemýšlet co a kolik toho napíšu. A samozřejmě jak to bude vypadat.

Psací pero je tedy pro mne jakási malá zastávka mysli.

A kterým plnícím perem psát? Kterou značku vybrat?
Asi je dobré si ujasnit cenovou hladinu. Tedy kolik chceme za pero dát. Sám jsem začal od nuly, tedy s nulovými zkušenostmi. Nejdříve jsem si koupil naprosto obyčejné, za pár korun a s modrými, krátkými bombičkami. Dnes po několika létech mohu říct, že to jediné jem neztratil ani nezničil. Další pero byl levný ocelový Parker. Zkoušel jsem černý a modrošený inkoust a nakonec jsem koupil zelený inkoust Wattermann a konvertor. Parker stál cca 600 korun, konvertor 150 a inkoust cca 250. Inkoust vydržel, což se o konvertoru říci nedá a o samotném peru, vlastně dvou perech říci nedá. Obě jsem ztratil. Psalo se mi s nimi dobře.

Pak jsem zkusil LAMY. No, LAMY má na rozdíl od Parkera k dispozici velké zelené bombičky. Inkoust v lahvičce je možná levnější, ale práce s plněním opravdu nic moc. A tak jsem u LAMY zůstal u bombiček.

Později jsem měl zase záchvat chtíče mít Parker a koupil jsem dražší a opět s konvertorem. A právě u tohoto typu jsem ztratil důvěru v tuto značku. Kromě toho, že jsem omylem koupil hrot M (medium). místo F (fine), tak jsem si po čase všiml, že mi zasychá inkoust. Respektive zaschnul vždy, když jsem potřeboval psát. Zkoušel jsem hrot čistit, ale marně. Pak jsem začal podezřívat inkoust Wattermann, že schne, či dokonce, že se vypařuje! Závada byla v nečistotách v hrotě. Řešením bylo čištění v ultrazvukové čističce!

Nakonec jsem stejně koupil další plnící pero …
Tentokrát izraelské. Opět ocelové.  Silnější, lépe se drželo. Po třech týdnech mi vypadl konvertor uvnitř pera … Kdyby se mi tak dobře s inkoustem nepsalo … ale o té značce až později.

Nezavrhl jsem to!
A tak nyní jsem obložen plnícími pery, které mi stále připomínají, že bych měl používat dovednost, kterou mne učitelka Trnková v první třídě v roce 1973 naučila …

A jakou barvu inkoustu?
Když už psát inkoustem, pak už si můžeme k takové exotické akci vybrat i exotickou barvu. Černá a modrá je taková běžná, jako v propiskách. Tak jinou. Začal jsem sice právě modrou a černou, ale pak jsem na dlouho zabrzdil u černé, zelené a nakonec oranžové, či hnědé.

Tak je to normální se piplat s inkoustem?
Proč ne? Přiznejme si, že každý z nás má právo na svou úchylku. Snad jen Komanči chtěli abychom nosili a používali všichni to stejné …

Kterým problémem si pokazíme dobrý den?

Střed vesmíru je v každém z nás. Ten první pohled na svět je ten normální. Pohled druhého již nazýváme empatií. Kdo má asi ten největší problém právě nyní?

František vstal z postele ve svém staromládeneckém pokoji. Pustil si televizor a BBC World oznamovala kromě mnohých jistě důležitých světových neštěstí také, že někde v Česku odnesla vichřice jakýsi dřevěný kostel. Byl sestaven bez použití hřebíků a vyrobili ho Rumuni. Oznámení kalendáře v telefonu Františkovi oznámilo, že snídat nebude protože má být za půl hodiny v servisu. „Ale klid!“, uvažoval Franta rychle, „nenechám si okolnostmi přece zkazit takový krásný den!“.

U dveří ho zastavila stará teta se svou pravidelnou ranní depresí. „Ty se mnou nemluvíš! Na všechny se usmíváš, jen na mne jsi hnusný …“. František se navléká do kabátu a rychle prchá z domu. V autorádiu záporné vnější vlivy pokračují zprávami, že se nedaří sestavit koalici a mnoho měst je bez proudu místo bez napětí. Oranžová kontrolka začíná informovat o rezervní hladině palivové nádrže. Do toho okamžiku volá doktorka, že stále nedostala Sono vyšetření. Přichází SMS o neuskutečněné platbě z důvodu nedostatku prostředků na bankovním účtě.

Následující příchozí hovor Františkovi vysvětluje, že je vlastně vše v pořádku. „Zvu tě na firemní pařbu“, ozvalo se od přítele z telefonu. „Pařbu? Super, dnes první pozitivní zpráva“, vymáčkl se Franta. „Tobě nic nespadlo na auto? Nic ti neshořelo?“ položil kontrolní otázku příteli. „Nééé, to nééé, ale něco přece! Díky tomu posranému letnímu času jezdila má robotická sekačka na chalupě o hodinu déle!“.
František se dozvěděl, že letní čas je lumpárna a je potřeba volit aktivisty pro zrušení tohoto nesmysného zvyku.


Tedy nejen tržní cena se mění na základě místa a času, ale i trápení člověka je velice relativní. A tak kondolovat k zármutku můžete stejně tak nešťastné vdově po vichřici, jako majiteli drahé automatické sekačky která ve stejný okamžik způsobila újmu jinde a někomu jinému pouze tím, že sekala více, než měla.

Je to dnes krásný den, že?

Jak se dostat do SPAM listu

Sice vyšel zákon o šíření nevyžádané pošty, ovšem ta se šíří dál, zákon nezákon. Patrně je pro zákonodárce učiněno za dost. Zákon to přece nedovoluje. Ovšem to nevěděli, že se dnes spameři v úvodu duchaplných sdělení omlouvají za nevyžádanou poštu. Tím pro soud přiznávají, že porušují zákon.

Spam asi nenávidí všichni, tedy pokud jej dostávají. Spam, nevyžádaná pošta. Definice je mnohým jasná. Je-li moje oblast zájmu elektrotechnika, pak e-mail s nabídkou finanční analýzy rodinných financí je zcela mimo mísu. Zvláště tehdy, když spameři zasílají svá ubohá sdělení na firemní adresy.

Sice vyšel zákon o šíření nevyžádané pošty, ovšem ta se šíří dál, zákon nezákon. Patrně je pro zákonodárce učiněno za dost. Zákon to přece nedovoluje. Ovšem to nevěděli, že se dnes spameři v úvodu duchaplných sdělení omlouvají za nevyžádanou poštu. Tím pro soud přiznávají, že porušují zákon.

I naše firma je zavalována záplavou tohoto rušivého odpadu. 80% je však ze zahraničí. Ze zbylých 20% je asi 15% z města kde bydlím. Z Brna.

Vždy před začátkem veletrhů jsou naše schránky zásobeny podobnými omluvami s nabídkami hostesek, stavbami stánku nebo ubytování.

Jak se to u nás dnes řeší?
Blacklist a to pro vsech osm našich domén. S těmito lidmi nemá cenu ztrácet čas. Spamovat budou stále. Včera jsem s jedním hovořil po té, co mu robot oznámil, že je drzý spamer. Dozvěděl jsem se, že to vůbec nechápu, prý je to všude normální a že se nám přece omlouvají. Vykopírují seznamy vystavovatelů a ty pak bombardují s jejich problémy. Domnívám se každý má svých starostí dost aby měl chut řešit nabídky, o které si navíc neřekl.

Co se u nás považuje za vrchol stupidity?
Spamy typu: „Předem se omlouvám, že vás obtěžuji …, nebo poznámka, že kontakt získal z veřejně dostupných zdrojů. Zde uvádím jeden typický …

———————————————-

Dobrý den,
předem se omlouvám za nevyžádanou korespondenci. Váš kontakt jsem
získal z veřejně dostupných zdrojů.

Obracím se na Vaši firmu s nabídkou finančního poradenství  v oblasti
firemních  i osobních financí.
Pracuji v tomto oboru již 15 roků a mám odpovídající zkušenosti
v investování a zprostředkování správy majetku klientů.
Mým prvořadým zájmem je spokojený a finančně nezávislý klient,
nikoli finanční instituce, kam klienti své prostředky investují.
V rámci rodinného finančního poradenství  jsem schopen Vám připravit
analýzu Vašich financí a řešení, které Vás může přivést
k finanční svobodě.
Pokud Vás zajímá dopad novely zákona …. blablabla

s pozdravem
Josef Kšica

————————————————

Z uvedeného textu se dozvíme mnohé- Zkusím to popsat …

… předem se omlouvám za nevyžádanou korespondenci … znamená pro příjemce, že jde o spam a dál to nemusí číst.
… Váš kontakt jsem získal z veřejně dostupných zdrojů … je docela jedno zda někoho zastřelíte legálně vlastněnou zbraní nebo nelegálně drženou. Důležitý je způsob využití …
… Obracím se na Vaši firmu s nabídkou finančního poradenství … ovšem mail přišel redaktorům zpravodajství, kteří mají na práci zcela něco jiného, resp. jejich mzda je tvořena jinými aktivitami, než úvahami nad tím, kdo řeší finanční záležitosti.
… Pracuji v tomto oboru již 15 roků … tato část textu je jakási instantní reference, které stejně nikdo nevěří, protože sám autor vědomě porušuje platný zákon a nezná základní pravidla slušné komunikace.
… Mým prvořadým zájmem je spokojený a finančně nezávislý klient … Zde je smutné to, že to nikoho nezajímá co je prvořadým zájmem spamera.

A tak takoví podobní odesílatelé putují do blacklistu pro všechny naše domény. A pro zkvalitnění tohoto blokování náš seznam spamerů sdílíme pro další blokování.

A je to vyřízeno!