Papír, elektronická kniha nebo audio? Já už mám jasněji!

Antikvariát knihy

I přes to, že jsem považován za digitálního maniaka, asi tomu nebudeta tak zcela přesně! Jeden z důvodů je třeba konzumace textů. Podle všeho co kolem sebe o sobě samém slyším, by měly být u mne na prvním místě knihy elektronické.  Pokud použiju analytiku na vše, co jsem zkonzumoval za posledních několik roků zpět, pak e-booky se drží na tom posledním místě!

Pořízení knihy v jakémkoliv formátu je pro mne morální závazek! Čím víc kniha stojí, tím víc ji chci přečíst, pochopit a uplatnit myšlenku ve svých myšlenkových sbírkách. Z toho důvodu šetřím “čtením” a opovrhuji některými sračkami, které někdo generuje pouze proto, aby mohl o sobě říci, že je autor. Do jisté míry jsme všichni něčeho autoři, proto není nutné to dávat najevo podobným způsobem.

Papír
Voní/nevoní, šustí/nešustí to je mi jedno. Podobně jako u auta mám prioritu dojet do cíle, tak i u knihy potřebuji strávit obsah. Zda je kniha taková nebo onaká mne osobně moc nezajímá. Kniha zavazí a tak ji musím přečíst. Knihu musím vrátit do knihovny a tak ji musím vycucnout. Když je má, mohu si do ní čmárat a podtrhávat. Žijeme v době, kdy knihy tohoto typu nejsou žádná vzácnost a nemusím nic schovávat pro budoucí pokolení. Zápisky z knih si dělám hrozně rád přímo do Omnifocusu s tím, že si napíšu do předmětu myšlenku a stránku vyfotím.

E-book
Tento formát má hodně výhod. Mohu ho mít okamžitě. V mnohých případech je levnější. Zvláště tehdy, pokud jde o osmisetstránkovou příručku z Amazonu. Mohu označovat, někdy i kopírovat a tisknout ale hlavně lze používat fulltextové hledání. Musím se však stejně jako u papíru 100% soustředit a nemohu dělat nic jiného. Takovou knihu mnohokrát znovu nepřečtu, otázkou zda ji někdy vůbec dočtu. Protože ji mám mezi ostatními v i-books stále dostupnou, a mohu na ni kouknout kdykoliv, nic mne netlačí ji dočíst. Označování textu je fajn, ale nějak mi ten formát nepřirostl.

Audio
Formát, který mnozí neuznávají nebo nemají rádi. Samozřejmě záleží na druhu obsahu, ale už mám několik zásadních bodů kvůli kterým je tato varianta (alespoň pro mne) naprosto klíčová.

  • mohu u poslouchání dělat i něco jiného (řídit auto, venčit psa, štípat dříví …)
  • kapitolu si mohu přehrávat tolikrát znovu, dokud tomu nerozumím
  • pokud text slyším třeba po desáté, přichází nové inspirativní souvislosti

Bohužel velice záleží kdo knihu čte. A v neposlední řadě také záleží jak se předčítaný text pro čtení připraví. Od těch, kteří to ještě nezkusili poslouchat, stále slýchám, že by se asi neuměli soustředit. Nebo že by je to za volantem rozptylovalo. Samozřejmě k takovému tvrzení je to nutné nejdříve vyzkoušet.

Moje diagnóza je ta, že neumím číst jinak, než mezi řádky. A texty, které mezi řádky nic nemají nečtu již ze zásady. Často jde o reklamní slátaniny ambiciozních pracovníků marketingu nebo reklamních agentur.

V každém případě jsem informačně zahlcen. Neodebírám žádné noviny. Nemám žádná předplatná a už raději nikomu neslibuji, že si “něco” přečtu.

Asi platí známé “kdo čím zachází, tím schází …”.

Jak je to s vámi?

 

 

Napsat komentář