Proč dnes psát plnícím perem

Vzpomínám si, kdy jsem jako malý kluk dostal plastovou krabičku s nápisem Corina. To byl fotoaparát prosím! A co měl společného s plnícím perem? …

Asi podobně jako tehdejší možnosti filmů byly kapacitně omezené, tak i plnící pero není nekonečná propiska. Zvláště s hrotem M a při větším tlaku toho člověk tolik nenapíše.

Není tedy propiska praktičtější? Z tohoto pohledu určitě. Proto kuličkové náplně používá celý svět. Plnící pero je něco divného.

Proč tedy psát hrotem a špinit se při doplňování inkoustem?
Někdo namítne, že bombičkami s inkoustovou náplní se neušpiníme. Však kuličkovým perem také ne. Psaní plnícím perem je, alespoň pro mne, jakýsi rituál kdy si uvědomuji sám sebe se všemi nedokonalostmi. Okamžik, kdy se pomyslně zastavím a hlavou mi proběhne, že zase uvidím svůj rukopis, který stále něco prozrazuje. Prozrazuje mě, prozrazuje světu. Podobně jako kravata škrtí u krku aby si člověk uvědomoval, že nemá vypouštět z úst všechnu „maltu“ která mu přijde na mozek, podobně tak inkoustové pero svou konstrukcí a kapacitními možnostmi připomíná, že když už chci psát tímto perem, mám přemýšlet co a kolik toho napíšu. A samozřejmě jak to bude vypadat.

Psací pero je tedy pro mne jakási malá zastávka mysli.

A kterým plnícím perem psát? Kterou značku vybrat?
Asi je dobré si ujasnit cenovou hladinu. Tedy kolik chceme za pero dát. Sám jsem začal od nuly, tedy s nulovými zkušenostmi. Nejdříve jsem si koupil naprosto obyčejné, za pár korun a s modrými, krátkými bombičkami. Dnes po několika létech mohu říct, že to jediné jem neztratil ani nezničil. Další pero byl levný ocelový Parker. Zkoušel jsem černý a modrošený inkoust a nakonec jsem koupil zelený inkoust Wattermann a konvertor. Parker stál cca 600 korun, konvertor 150 a inkoust cca 250. Inkoust vydržel, což se o konvertoru říci nedá a o samotném peru, vlastně dvou perech říci nedá. Obě jsem ztratil. Psalo se mi s nimi dobře.

Pak jsem zkusil LAMY. No, LAMY má na rozdíl od Parkera k dispozici velké zelené bombičky. Inkoust v lahvičce je možná levnější, ale práce s plněním opravdu nic moc. A tak jsem u LAMY zůstal u bombiček.

Později jsem měl zase záchvat chtíče mít Parker a koupil jsem dražší a opět s konvertorem. A právě u tohoto typu jsem ztratil důvěru v tuto značku. Kromě toho, že jsem omylem koupil hrot M (medium). místo F (fine), tak jsem si po čase všiml, že mi zasychá inkoust. Respektive zaschnul vždy, když jsem potřeboval psát. Zkoušel jsem hrot čistit, ale marně. Pak jsem začal podezřívat inkoust Wattermann, že schne, či dokonce, že se vypařuje! Závada byla v nečistotách v hrotě. Řešením bylo čištění v ultrazvukové čističce!

Nakonec jsem stejně koupil další plnící pero …
Tentokrát izraelské. Opět ocelové.  Silnější, lépe se drželo. Po třech týdnech mi vypadl konvertor uvnitř pera … Kdyby se mi tak dobře s inkoustem nepsalo … ale o té značce až později.

Nezavrhl jsem to!
A tak nyní jsem obložen plnícími pery, které mi stále připomínají, že bych měl používat dovednost, kterou mne učitelka Trnková v první třídě v roce 1973 naučila …

A jakou barvu inkoustu?
Když už psát inkoustem, pak už si můžeme k takové exotické akci vybrat i exotickou barvu. Černá a modrá je taková běžná, jako v propiskách. Tak jinou. Začal jsem sice právě modrou a černou, ale pak jsem na dlouho zabrzdil u černé, zelené a nakonec oranžové, či hnědé.

Tak je to normální se piplat s inkoustem?
Proč ne? Přiznejme si, že každý z nás má právo na svou úchylku. Snad jen Komanči chtěli abychom nosili a používali všichni to stejné …

Doporučené články

Napsat komentář