Proč se stále podobat robotům?

Člověk je tvor omylný, nestabilní a možná i nevypočítatelný. Takové vlastnosti prý od robotů čekat nemůžeme. Je pravda, že u jednoduchých algoritmů je statistická chybovost stroje podstatně menší než u člověka. Přes to, pokud někam postavíme člověka, ostatní od něj očekávají i chování člověka. Pokud budu telefonovat na linku kdese mi ozve “plechová huba”, pravděpodobně si s ní nebudu chtít povídat o počasí.

 

Photo: Henrik Scharfe/Geminoid DK

 

Můj běžný den se skládá z mnoha přečtených, poslechnutých zdrojů z kterých si uschovávám rešerše pro další zpracování. To, čeho si všímám je myšlenka v předávané komunikaci a pak hned způsob podání.

Lidé nejen, že hovoří jako roboti. Je to ještě horší. Někteří dokonce očekávají i řeč robota od ostatních! A pokud se člověk nevyjadřuje v obecných zdvořilostních frázích nejen, že je nečitelný, je divný. Ovšem pokud jste se pozorně dívali na kultovní Matrix, pak jste si všimli poruchy. Poruchou bylo vše, co bylo nečekané, nerobotické. Tak mi to připadá, že jde o módu být robotem. I na ulici vidíme nepřítomné lidi, smějící se, civějící do placaté tabulky a jdoucí tak nějak odhadem tím správným směrem.

Nevšimli jste si toho? A nehrajete robota náhodou také?

Napsat komentář